Skromné vyznání

V létě, kdy slunce v trávě spí,

já čekala jsem na tebe, víš,

v zahradě plné vůní květů,

kde ticho šeptá písně andělů.

 

Ty přišel jsi, jak vánkem ván,

a v očích měl jsi naši lásky plán,

já v dlani skryla fialku vonnou,

vůni skromnou, lásku čistou.

 

Naše dlaně se tiše střetly,

jako duše, které se našly.

a mé srdce se v tobě vzpjalo,

jako semínko, co čeká na jaro.

 

A proto přijmi fialku jako dar,

znak lásky, co v srdci vzplál,

skromná jak naše setkání,

věrná, byť načas nás čas rozdělí.

 

S fialkou teď odejdi dál,

ať připomíná ti lásky dar,

že někde v zahradě mezi stíny,

čekám já , kde láska voní jako kvítí .

 

V létě, kdy slunce v trávě spí,

vzpomínka na nás rozkvétá,

a fialka tiše voní v stínu,

kde láska svou píseň šeptá.