Němá růže

Dal jsi mi do ruky růži,
ale nic si neřekl,
je nádherná...
trošku jsem nebyla ve své kůži,
zda pro mě je koupená.
Tak jsem nepoděkovala hned svému muži
a hloupě se zeptala...
jenže tys mi ji předal jak nákup,
ani pusu si mi nedal,
přitom stačilo tak málo...
Já vím, žes tu nejkrásnější v obchodě hledal,
tu tmavě červenou krásku,
abys mi ji vyznal svou lásku...
kdybys mi ji dal a do ucha mi pošeptal "miluji tě"...
věděla bych hned, že mám říct dík,
nemusel by nastat trapný okamžik,
rozsvitil by se mi svět.
Tak promiň, lásko...
já nevěděla...
mysl má byla zmatená
jak na zdi grafity,
děkuji ti za tvé city.
Já vím, žes tu nejkrásnější v obchodě hledal,
tu tmavě červenou krásku,
abys mi ji vyznal svou lásku...
kdybys mi ji dal a do ucha mi pošeptal "miluji tě"...
věděla bych hned, že mám říct dík,
nemusel by nastat trapný okamžik,
rozsvitil by se mi svět.
Růže a ticho...
tvé oči a já...
víc nepotřebuji,
jen tvou lásku a tvá slova.