Emoce se střídají jak na běžícím pásu,
snažím se na každém dni najít krásu.
Pohlcuje mě prázdnota jeho slov a činů, v nichž nenacházím žádný smysl.
Neopětovanou láskou zbytečně zaměstnávám mysl.
Dala jsem mu vše a dala bych i mnohem víc,
zatímco on odešel jinému životu vstříc.
Jeho mobil bránou k novým poznáním,
nad tou zradou sportem žal zaháním.
"Vy jste má rodina, tady je můj domov,, říkával,
mezitím prsty kmitaly po displeji a jiným obdiv dával.
Já se jen snažím od všeho se odprostit a utéct tomu zklamání,
protože ta bolest k šílenství mě dohání.
Na venek ukazuji klidnou tvář a přesvědčuji okolí, že jsem v pořádku.
Mezitím uvnitř roztrhaná jsem na kusy a vzpomínky snažím se měnit na tuny bezcenných odpadků.
A on si žije dál, pokojně bouchl dveřmi.
Však mám pro tebe vzkaz a věř mi,
že tu prázdnotu, kterou jsi ve mě zanechal pokusím se zaplnit,
neboť vím, že v Tvém zájmu bylo vždy jen někoho oslnit.
A moc bych ti přála, aby ses mohl už konečně usadit a začít skutečně někoho milovat,
totiž láska není jen o tom brát, ale především darovat.
A tak snad to jednou i ty pochopíš,
že není dobré říkat ,,miluji tě,, , když tím druhému ublížíš.
A tak za tebou nadobro zavírám ty dveře kterými jsi se několikrát vratil zpět,
jdi a objevuj ten nepoznaný svět,
kde jiná žena dá ti to, co ode mně ti bylo málo,
to, co za výměnu našich snů Ti stálo.
Loučím se a tvou tvář ztrácím z dohledu za rohem.
Naposledy loučím se a dávám ti sbohem.