Prozření
Nad hlavou mraky, do očí obzor…
mě pálí…
Pod nohama hlubina… láká… či děsí… (?)
Tam v dáli,
tam, kde tuším svůj kříž,
kdesi…
jsi pojednou blíž;
ach řekni mi, kde právě spíš;
kde jsi…?
Přes všechny strachy, úzkosti,
krása tvá dokáže pohostit…
srdce… i duši
a možná i proto začínám tušit
a myšlenka zásadní ve mně se rodí.
Pro mě jsi, milá má, ta, co po vodě… chodí…
Jako ví umyté napsat styl básně co mě totálně nejdou,tak tleskám hezký.
03.03.2025 22:32:12 | Červenovlaska