zajatá v touze

hráli jsme si s láskou
na postelovou prérii

možná měl jsem být raději indián
ale že nosím stále noc
jak outfit kněze
nechtělo se mi na slunce donaha

ve dne je slabší ozónová vrstva
přesně jak tvé průsvitné krajkoví

přesto zůstávám kovbojem

nepůsobí na mě žádná ženská nástraha


mám tě chytit do lasa
ale podaří se mi to až když usínáš

spíš a zase nic nevíš

zase s tebou je ticho v plaméncích

a já nebudu ti šeptávat indiánko

ale proč jen naslouchat o čem sníváš
když vše je skryto jak šumění do polštářů
v dotecích promarněných a nesmělých?

dám hvězdářskou procházku
nebo chceš pozorovat kouřové signály?

...

laso ti nechám
a probudím tě až v hodinu mezi psem a vlkem