pohádkář

Slova jsou jen pouhý klam,

miláčku,
co z tebe já vlastně mám?

měl si mě jak hračku 
na povel k tvým  hrám

chycenou na háčku 

zlatou rybičku 
už žádné lásko ani broučku,
už žádné čáry máry fuk,
tvá kouzla já už dobře znám

Budeš koukat jako puk,
už
nenechám sebou zametat,
nejsem žádný koště
buď už velkej chlap ne malej kluk
už nebudeš si se mnou na slepou babu hrát.

Kolik tvých vět,
budu už brát jedním uchem sem a druhým zpět,
protože nemají žádnou váhu

měls jen marnou snahu

zlákat mě jak včelku na med.
prý si mě ze země zvedl 
ale to byl jen bláznivý let
co mě svedl
do výšky tvých falešných tónů
špatnou si našel přistávací zónu

Jsi pohádkář, tvé příběhy ale neznají pravdu,

věčný lhář co chystá jen zradu.
Pohádkář co měl marnou snahu zlákat mě jak včelku na med,
žár na oko, na srdci led.
Z tvé kapitoly běžím zpět,
nechci hrát v ní další oběť 
teď ses pěkně splet,chtěl si jen brát
roli hlavní vždycky ve všem hrát
na obdiv davu
víc než o upřímnou lásku mou
stál si o slávu
Jsi jen pohádkář
umělá svatozář
a na tvou tvář
padl temný stín....