Válečnici z Vikingů
Jsi to ty, má děvo ze severských plání,
vzpomínám na tebe a nemám zdání ani,
kde právě stojíš…
Na břehu moře, u hladiny jezera,
před prahem lesů zamlklých…
na ostrých štítech hor, kde jiskří zmrzlý sníh…?
Nad ránem, za tichého večera…?
Těšíš se z úsvitu, či právě se bojíš…?
Šedivých vlků kvílení,
od pólu větru skučení,
či letu černých vran…?
Otevři srdce dokořán…
nad fjordem volavka krouží;
to mé srdce po tom tvém touží,
víš…?
Ač sever a jih, jsou místa dvojí,
oba dva drží kříž;
oba se spojí.
Jen o jedno tě prosím,
tu prosbu v srdci nosím
snad po celý rok…
Až volavku spatříš, udělej krok…
vpřed;
nezastav její let…
šípem, co v toulci máš…
vím, že lovit znáš...
Rozepni křídla lásky rozleť se nebem…
hned…