Jsi krásnou ozvěnou
jsi něžnou proměnou
jsi sluncem východu
jsi sobotním odpolednem co přináší pohodu.
Jsi notou co píseň změní v hit
jsi snem za kterým stojí jít
jsi vlnou co děla řeku jinou
jsi myšlenkou naplněnou.
A já se Tě ptám jak se máš
když pod hvězdami sedáváš,
kdy jen tak o těch dálkách sníš
a přitom víš, že po nich netoužíš.
Že je pro tebe blízkost víc
a nechceš vlastně vůbec nic
než co zrovna máš
když pod sluncem sedáváš.
A cítíš jeho paprsky
jemné jak doteky od lásky
jak vůně sněženek
co umí být na chmury lék.
Jsi loukou co rozkvétá
jsi jarem jen minutu od léta
jsi smíchem šťastných chvil
jsi jednou z těch tančících víl.
Co v tanci lehkostí dýchají
a na důvody se neptají
tak jen já se ptám, jak se máš
když po tanci v kapkách rosy sedáváš.
Tahle tvá je nádherná
Určitě si ji ještě najdu a trochu se tu nadechnu, srdce pookřeje*
19.03.2025 23:54:14 | cappuccinogirl
Děkuji. To je pro autora vždy krásné, když se k ní chceš vrátit a její čtení Tě potěší. :-)
20.03.2025 11:20:01 | Tom XVI