Jen ve vrcholech Pravdy bytí
se duše moje pokleslá
co hledá vzorce k nepřežití
když lásku věčnou prohrála
zas k „Nekonečnu“ přikloní?
Sám v lese stále slabý vítr
si v korunách borovic sní –
vždyť já Tvou lásku neodmítl
za noci ticha bez písní
kde zazněla jen touha hry
Se samotou se zas uvidím
a přátelství s ní uzavřu?
Co bylo možná na prozatím
to v této zemi kacířů
ponechám soudit budoucím