Na sklonku dne se slzy rodí
na nebi jako démanty
tak už to děvče dneska chodí
když střídáš stále své amanty.
Možná je o tebe postaráno
nestrádáš asi teď fyzicky
smutné je ovšem každé ráno
když řeknou sbohem navždycky.
Najednou bývaj dny opruzené
samota tíží tě na duši
srdce ti náhle stoupá v ceně
a místo Lásky Smrt zabuší.
Moc pěkné - obsahem i formou. Ráda jsem četla, ráda sázím ST a zdravím. Danaska-Daniela
24.03.2025 15:55:55 | danaska
A přesto… když díváš se v zrcadlo,
no, zdalipak někdy tě napadlo,
že kdybys jen mohl, z lásku k pudu,
s kdejakou zahnat samotu, nudu,
že mladší a hezčí – lepší jakost,
kyprých vnad, štíhlou, ale ne na kost,
že takovou sám bys raděj‘ pojal.
Že to tak není? To bys mě dojal.
24.03.2025 15:32:24 | J.L.Messier
Nic ve zlém, ten sentiment plně chápu. … Ale bývá to i takhle. A vlastně je to zajímavé, co všechno by si na toto téma mohl člověk právem, nebo neprávem vyčíst.
24.03.2025 15:48:59 | J.L.Messier