Milovat slovo duše musím
když světlo v tichu mluví snem
jsem přítelem Tvým nekonečným
v Tvém lese ticha neznámém
Jen stále stále ve vzpomínce
na naše trpké setkání
kdy proběhlo vše zcela krátce
než přišel ďábel neznámý
jenž vyhnal Tebe z domu světla
přemýšlím v čem jsi nevyčetla
mé trpké selhání!
Poselství Lásky klidně plyne
až k Nekonečnu vlastních vin
já nechci poznat zcela jiné
když hovořím jen s neznámým
jež k řece vášně vede tiše – pouze trpký stín!
Láska má tolik forem, které si neuvědomujem. Je krásná, citlivá a zároveň bolestivá. Možná jsme jen pouhou hrou bohů. Možná je tu pro nové převtělení, nebo znovuzrození, aby ses opět narodil. Otázkou je, kterou cestu si vybereš....a když máš vzácné geny, je velká škoda nemít potomka.
30.03.2025 20:54:28 | Krahujec
Ano - přesně tak. Já měl v tomto problém. Děti jsem chtěl - ale! Byl jsem asi velmi "náročný" na tu druhou "polovinu". Ta si vždy vybrala variantu spíše "materialistickou".
30.03.2025 21:21:06 | ARNOKULT
já prostě miluju tvé básnění!!
je to neuvěřitelná síla, cos sem zase dal - poklona veliká
**
(a jen mi prosím nepiš - že nejsi básník..
aspoň tentokrát)
30.03.2025 11:59:05 | šuměnka