SOUCIT?
SOUCIT?
Paprsek dávné naděje v Tvé náruči zazářil –
já dnes jsem čekal slovo laskavé tichosti.
Mě Bůh radostí dní na světě neobdařil –
ze kterého mě zas neláska vyhostí?
Když křivda stane se a já ji těžce nesu,
to pýcha má strmí až u hrany útesu?
Co myslíš si o mé básnicky tiché duši,
že světské sny a názory jsou vlastní mému srdci?
Vždyť pravé štěstí zde si nikdo nevyprosí
při pýše ke hvězdám, kde hovoří proroci
s nimiž všem odpouštím u Nekonečna noci.
Uvedená zcela neumělá báseň je reakcí směřovanou k jedné ušlechtilé duši, která ji pochopí.
Toto dílo je rovněž umělecky spíše podprůměrné. Uvedené ušlechtilé duši se omlouvám.
Dodatek: ženský rod jsem nepoužil.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
když člověk překročí strach a pýchu, za slovy dějí se zázraky... v tichu...
krásná báseň Arnošte, a je moc dobře, že není umělá, ale naopak skutečně živá:)*
01.04.2025 08:39:14 | Sonador
Děkuji Ti. Psal jsem to v podstatě jen pro onu ušlechtilou duši. Doufám, že si to přečte.
01.04.2025 08:46:48 | ARNOKULT
snad mohu vstoupit a napsat pár vět
kterým snad doufám, budeš rozumět:
a ač jsem nezvaný dnes host
..tak je to vpravdě posvátnost
- když paprsek Naděje zazáří
pak není potřeba klanět se oltáři
pak není potřeba čekat na smilování
chrám nebes sám nás opatruje, chrání
pro Lásku světských krás - srdečné mapování
kde básně duším Tichým promlouvají v tichu
že v lidském konání - tohle vše není v hříchu..
**
a věřím, že - ušlechtilá duše Tvou reakci zjevně pochopila :)**
01.04.2025 08:02:23 | šuměnka
Ty tu duši znáš. Na LITERu jsou totiž především vynikající básnířky. Např. Šuměnka. Tu ušlechtilou duši jmenovat nebudu - je to opět žena. Pak jsou i na LITERu muži (jako já - i když je otázkou, zda se skutečně chovám jako "mačo") - ti jsou literárně spíše horší (o svých pseudobásních raději pomlčím). Jinak opět doplňuji - nechtěl jsem to psát, jakoby bych byl ženou. Vyznělo by to "podivně" - i když? Možná by to bylo moderní, kdybych psal: "já dnes jsem čekala slovo ...".
01.04.2025 08:05:43 | ARNOKULT
Paprsek hřeje,
i když prší.
Za rohem cosi kvete
v kráse dní.
Duše nikdy nespí
v obalu dne
sní a je větší.
Kdo píše ze srdce,
je citem marcipán.
Pro lásku trubadúr
a pro svět král.
La a la.
Havran i kos
se mnou naslouchal.
I holub si hrál.
Víra číše
lásky
dělá mosty
slovem katedrál.
Jupí.
Jaj.
Květy se valí
do lyriky
a svět
neztrácí za sebou špendlíky.
Milují poezii.
A mám ráda Tebe.
Jak pronikavý déšť
na mě Tvé slovo klepe.
Hurá.
Čím.
Pěkně se jím orosim.
31.03.2025 18:38:39 | mkinka