Oči záchrany

po cestě kráčím
se slzami v očích
hodinu už bolestí brečím
už není síla v mých nohách

padám na kolena s bolestí
na kameny ostré
z úst uniknou mi slova sprostá
a zrak upřu k zemi

bolest v hrudi bodá dál
v žilách proudí horká krev
srdce bije jako splašené
ruce třesou se v naději

vzhlédnu vzhůru a vidím někoho
kdo jde po kamenité cestě
blíží se ke mně dlouhými kroky
a přede mnou si klekne

pohlédne mi do očí
a poté ke mně natáhne ruku
byla jsem nesvá a bála se
ale něco mě k němu táhlo

snad ty oči, které jsou jako sen
modré jako říčka
zelené jako loučka
dohromady jsou mým únoscem

chytím ho za ruku
a pomalu se zvedám
kráčím mu po boku
a na všechno zapomínám