živo

láskou

zahřátá ve svém údolí
přemýšlíš o lásce na poli
jak je ti krásně

já však dávám jen básně
a proto místo domácího soukolí
touláš se městem
kde neonové vášně slibují
třpytivý zlatníci citů

živé je město svým ruchem z mód
smělých salónů které zkrášlí
i tvé já

ale co hvězdáři?

…

ti už nestačí tvým touhám nočních doteků
ti už sotva přiblíží ti vesmír souznění

a proto opouštíš jejich nesmělost v taxíku
k zábavným centrům letišť žijících elegancí svítivých reklam
kde se páry drží okolo ramen
a ti odvážnější pokládají vzletně ruce na pasy tanečnic

to oni milují jistě víc
než já
na louce s motýly
s brčkem ležícím v lese ze stébel u stínů života
i u akvária s pavími samečky v hradu
kde jediný šeřivý svit Luny si všimne
jak jsem tiše duší uzemněn

vždyť lákavé jsou ty náhrdelníky od klenotů úsměvem zářících vzletných mužů
a já ti pouze dal několik staniolových šustění do památníčku
od vanilkových vlnek
v prosincových časech jak máj černobílých plískanic

úzce střižené modré topy budeš ukazovat na večírku horským antilopám
lesklé botky budou znít do veselých tikotů
rolujících sametů
aby bezhvězdné nebe mých šepotů bylo zapomenuto navždy

tak v co ještě doufám?

…

ale proč dívky v kosmických kostýmcích
nerozzáří tvé kroky
a zase se zakláníš u zákazů stání a necháváš jedno lýtko vznášet se
jako by ze střevíce se měl vyzout čas růží?

máš nakročeno k polibkům
ale s kým
když držíš se značky hlídaných parkovišť
než tě taxík osamění poveze do neznáma nových dnů

jako bys chtěla jemnou dlaní z okénka vozu pohladit vanoucí štěstí

zachytit nový vítr změn


ale já už necestuji na létacím koberci pro štíhlé vibrace orientálních tanečnic
ani ti nevěnuji báseň

mohli jsme mít víc

mohli