Návrat

Život jde dál,
kolikrát jsem to už slyšela,
a kolik nocí jsem přesto probděla..

Ale...

Nic neříkej, už mlč!
Všechno chápu.
Už mezi námi vážně není nic,
no tak, snad nečekala jsem víc?

Tys mě nikdy nechtěl znát
a já husa hloupá chtěla se pro tebe rvát.
Teď se tomu musím skoro smát,
jak blbá jsem ti musela připadat.

Ale...

S tím je konec!
Tak jako když v pohádkách zazvoní zvonec...
Vím, pohádky dobře končívají,
princezniny ruce v princových spočívají,
všichni se šťastně usmívají,
jen sudičky občas někoho proklínají.

I já se teď proklínám,
za to, že dělala jsem ze sebe blázna.
Ale bacha! Teď přijde změna rázná!
Už vím, že naše láska zůstane prázdná,
nenaplněná
a neposkvrněná...

A proto už zase zvedám hlavu,
každej věděl, že stejně jednou vstanu...