stavitelé chrámů

odplouvají

různé etapy v životě člověka

opouštíme

stany našich snů u divoké vody

vracíme se s nepořízenou
abychom dokázali postavit aspoň tu zeď u kůlny

bez poezie dívčích doteků
na základy tavit černou lepenku
oprašovat cihly
radovat se ze starého klíče jak studenti archeologie


…

víš

psí byla ještě malá a dospívající

a já jsem naivně myslel

i tebe budu smět pozvat dál

operace spadla klec
to se nám nestane!

nepojistíš si přece chlapa miminkem!

víš jaké to je když se staví

všude písek
ve vlasech vápno
vysušené drsné ruce

neměl jsem žádné velké nároky
po smrti maminky chtěl jsem se vymanit ze spárů smrti
pro někoho žít
vždyť ještě nejsem tak starý

a když jsem tě zahlédl plakat nad plány pyramid...

jenom kdybys uměla ty radostné slzy dívající se z hvězd najít i pro mě a psí

jenže měla jsi kočku a své zázemí vytvořené už jinde

tak jsme tě s nelinkou hledali v bludišti písečného světa
i na těch adresách z nichž přilétají vlaštovky
v přestupném období modré Luny

…


nelinka zestárla
už měla světlou srst i okolo tlamičky

a já?

čekal jsem až zaštěká na ty moje roky...


zaštěkala

...

a já teď sám zkusím pokračovat v tom co jsem začal