ještě čekám

moje druhá
hlídá mě v jasmínové posteli
kde stárnu
ač jsem stále tím střapatým chlapcem
který hledí oknem na moře

moje první
usnula před nedostavěnou kůlnou začátkem září
na dvoře

a kde jsou ti lidé
a kdy já už budu nahoře ach Bože

řekni na co tu v životě ještě čekám

také chci žít s těmi kteří...

a víš co?

když mluvím na hřbitově k obelisku
jsem smutná socha ze slepeného písku
a raději mlčím smích i žal
protože kdybych řekl
kteří

bojím se že bys mi i je vzal

víš
to plyšové štěně
dívá se na moje slzy knoflíkovýma očima

někdo je ztratil
a mě domů na krchov dal

zde nikomu nic nepovím
zde neřeknu které mám rád
zde nevydám tajemství vepsaných slov dítěti
jímž rozechvěle usínám v jasmínové noci potichu

tak neplač hochu
říkals mi …