Láska,zmar a beznaděj

Hvězdnou oblohou rozletí se můj hlas, za tebou.
Vím že veden láskou k tobě doletí,
protože teskně volám je to až k dojetí.
Si tak daleko, jen spojuje nás to nebe,
prosím proč sem sám,
proč tu nemám tebe.
Tebe lásko z podzimních večerů,
při procházkách městem.
Tebe moje krásko letních dnů kde si, a kde sem.
Je mi smutno a přál bych si tě v jarním vánku objímat,
líbat tě, v noci na hvězdy dívat se,
a pořád vášnivě tě líbat.
Má lásko začíná se rozednívat,
já začínám realitu vnímat,,,.
Vím že sem tady na světě sám!
Stojím tu na místě co vždy připomene mi tě.
Jak si tu stála na svět si se smála ničeho se nebála.
Pak zazněla ta zvláštní rána,, auto, brzdy, další rána.
V pozadí jen krákne vrána.
U auta co jelo okolo z nenadání prasklo kolo,
řidič nezvládl další dílo zkázy,
a najel do lidí kde i ty si. . . .
Ticho se zhostilo nad hloučkem lidí,
kouknu se kolem někdo tu chybí. . . Nééé !
Bože to ne, kouknu se směrem kde tě asi tuším,
srdce mi buší nohy mi slábnou,
vidím tě ležet tvou tvář tak krásnou však prázdnou,
temnou, bože proč si tu byla se mnou. . . . .
Stojím zas na tom místě hlavu mám temnou.
Tiše vzlykám, nejsi tu se mnou.
Postavám, mlčím, ač v sobě řvu a křičím.
Bez tebe nejsem nic, jen mlčím a mlčím.
Další auto kolem si frčí a já prosím, tajně,
ať do mně někdo strčí. . .
A,,,,,,,,,,,
Další den v beznaději končí, sbohem má lásko,
Rendy se s tebou loučí.