Pouliční kočka

Dnes, po cestě do školy,
spěchal jsem, ačkoli,
zahlédl jsem, jen po očku,
na ulici drobnou kočku.
Tiše mňoukla, přišla blíže,
najednou mi ruku líže,
já ji hladím, úsměv na rtech,
je tak hodná, zatajím dech.
Hledí na mne tak upřímně,
z její pozornosti se stává břímě.
Já se zvedám, hlavou kroutím,
přec ji tím moc nezarmoutím,
je to kočka, žádná dáma,
nebude to pro ni rána.
Otáčím se, odcházím,
opět k cíli vyrazím.
Mňoukání se za mnou ozývá,
lítosti mi pro ni nezbývá.
Kotě vzlyká na chodníku,
zaváhám, jen pár okamžiků,
zda neměl bych se slitovat,
spravedlivě se zachovat.
Neotáčím se, kráčím kupředu,
neberu na jiné žádného ohledu.
Měla tušit, kočka hloupá,
se mnou k nebi nevystoupá.