K tobě kovaná brána
Mi sedřela kůži
Pálí pradávná rána
Co ukrývám hluboko
V jádru ženské křehkosti
Již netrpím bolestí
Z lásky
Ale jenom naoko
Prepáč nechcel som prebásniť to ma len tak napadlo tým som chcel povedať nádherná báseň.
18.04.2025 16:51:52 | IronDodo
Prosim tě, neomlouvej se, báseň v tvé úpravě a ještě v měkké slovenštině je skvělá!
18.04.2025 16:54:55 | Anfádis
Ku tebe kovaná brána,
kožu mi zdrala.
Dnes aj takú by som brala,
otvorená rana.
V jadre krehkosti ženy,
už bolesť z lásky nemá ceny.
Len naoko.
18.04.2025 16:41:34 | IronDodo
mnohé ukrývá se v ženské křehkosti
a i tam brána vede z jemných vábení
byť není kovaná - akant má v zdobení
a někdy "naoko" šeptá i hlouposti :)**
18.04.2025 10:10:13 | šuměnka
je mi líto Tvých ran! ale voníš - statečná - po mandlích a citronové kůře! * krásný den, Anfi! :-))***
18.04.2025 07:34:35 | Iva Husárková
Ivuško, Tvůj komentář vždy rozbaluju jako dárek. Děkuju Ti za to, moc :)**
18.04.2025 07:36:58 | Anfádis
radost! *** miluji řetízkování (praménky rozdávané lásky, vracející se zpět). očichávám Tě - promiň - a hele: voním! :D ***
18.04.2025 07:42:30 | Iva Husárková
Už dávno znám vůni a chuť
Tvé laskavé a chytré duše
Jsi jako krásná rudá růže
Co mění se v bílou či jinou
Jen jak potřeba
Na bolest zlou i láskyplnou
18.04.2025 07:55:15 | Anfádis