Moře v podzemí

Jaké sladké řeči lže ta tma!

Ozářená sluncem,

Do hrdla dna!

Žel – skrz odlesk nikdo neviděl,

Kolik mrtvých, popel u dna těl,

A každé tělo jeden vrak,

Co šátků šálí zářný zrak,

Co poprav a co ran,

Seje dusno do všech stran,

Strach, strach – to vše, co zná,

A proto se skrývá – za rty tma.