Řeknu to...

Až se mi tají dech

když cítím polibky tvých prstů

na mých zádech, 

když vzývám stoupání

po hebkých pádech

když prosakuje touha v  měkkých krocích 

když mi vlnobití v horkých bocích

nedává usínat v nocích temnoty

Když vím, že jsi to právě ty

Kdo mě touží jako květ s okvětními plátky

jeden po druhém 

něžně otrhat 

a  nedívat se zpátky 

kde stejně čeká jenom stín 

našich slibů, promlčených vin.

Na čekání je život nečekaně krátký.

Nechci čekat..