Až zas mne ticho osloví
na nekonečné cestě dní
kde sám ve stínu neulpím
já k Tobě Srdce přinesu
a povím i to co nevím –
do duše dám Ti něžné sny
Se samotou u lesa tmy
mám zůstat navždy neznámý
a zapomenout na hvězdy
na jejich boží osudy
jež tvoří jiskry vědomí
všeho co Lásko dáváš mi?
Dnes osudové setkání
zažehlo světlo nevšední
snad také možná poslední
vzpomínku na dětství
všichni jsme malé děti v hmotě stárnutí
ta ryzí světla duše - do bot obuti
kráčíme dění vstříc a ze vzpomínek šat
si občas každý z nás - oblékne velmi rád :)**
**
máš to nádherný!
23.04.2025 08:04:16 | šuměnka
Děkuji. Problém je asi v tom, že jsem stále "pubertální".
23.04.2025 08:59:02 | ARNOKULT
:DD není to spíš tím, že pořád něco považuješ za problém?
kdo s tím má problém - ty nebo okolí? / pokud okolí, na to se vykašli
a pokud ty sám - pak je jen v tvé moci najít řešení :)*
23.04.2025 09:02:17 | šuměnka
Bohužel žiji v určité společnosti. Samozřejmě je možné se zcela "uzavřít". Jenže - občas se někdo na mne obrátí, abych "řešil" "spravedlnost".
23.04.2025 09:06:07 | ARNOKULT
Hodně líbí.
A být dítětem je krásné, zachovat si přirozenost a nenosit masku je v dnešní době dar.
23.04.2025 01:59:22 | mkinka