Jen samota mi dává sílu ticha jezera
jež pouze skrz Tebe
vytvoří boží nádhera
u nebeského klidu hvězdy
až tam kde končí lidské cesty
až tam kde láska umírá
Kdo přesně ví – kolik je dní
ve kterých mohu básní krásu
posílat k srdci milenky
jíž píši dopis poslední
němý a zcela zbaven hlasu
jak malé dítě v náruči – své šťastné maminky
Kdy přijde anděl konce času
pokud už láska nepřijde –
jen v těle budu hledat spásu
v propasti bezedné?
Hold vodnáři jsou renesančně propojeni…pro tvorby.
A je skvělé, že vzpomínáš na doby…. a klavír.
Odtud pramení zájem o vážnou hudbu. Konzervatoř je velmi těžká škola…ze základky rovnou na vejšku… genialita interpretace a cit ,dokonalá paměť a nemít trému.
A je výborné, že máš takovou úctu a vzpomínku.
A co se týče andělů samoty, ti jsou středem pozornosti posluchačů.
27.04.2025 19:38:30 | Krahujec
Děkuji. Velkou úctu mám k mamince. Ta skutečně hrála bravurně. I strýc uměl poměrně dobře hrát na klavír.
27.04.2025 19:47:07 | ARNOKULT
„Dech je neviditelné objetí života, které šeptá, že jsme ještě tady.“
:)**
27.04.2025 13:33:58 | šuměnka
To je velmi zajímavý postřeh.
27.04.2025 13:37:36 | ARNOKULT
někdy asi vydám malou brožurku svých postřehů
-je to takový protipól toho, jak stále slyším, že to je moc dlouhý :DD
jsem ráda, jestli se ti to líbí :)**
27.04.2025 13:46:16 | šuměnka
Já chodím k počítači jen na chvíli. Na zahradě zkracuji "živý" plot ze smrčků. Za tři roky vyrostlo asi 50 vánočních stromečků. Postupuji zcela nemilosrdně.
27.04.2025 14:31:29 | ARNOKULT
Napíšu básničku,
Má kočičí Andělka
se valí v pelíšku.
Mňau.
Mňau.
27.04.2025 07:41:53 | mkinka