Vrata nebeská č.p.7

Vrata nebeská číslo popisné sedma,
či devátá brána pekel chřtánu,
toť nedokázala rozhodnout vědma,
kde truchlivou obdržíme stánu.

Tobě Inferno přiřkla
a mně určila Ráj,
tím strašlivý Osud vyřkla,
kdy vstoupila v náš kraj.

Křídla motýlí mi poslala vstříc,
však zapomněla říct,
jak učinit mám,
bys byl můj pán.

Tak modlím se denně ač Bůh mi není znám
a tajně si přeji, abys byl sám.
To ona holubici poslala, když vlahý vánek vál,
její vinou jest, že v srdci mém toužebný požár vzplál.

Kudy projdu, tam v korunách mi jarní vítr šeptá,
cvrlikání ptáků zní
a lítý Chronos zpomalí svůj střemhlavý cval.

Snad k Tvému srdci vede nezapovězená mi cesta,
ta krásná stezka bez trní,
pro kterou by každý z nás svou duši ďáblu zaprodal.

I já bych po ní chtěla kráčet
a všanc svůj život dát,
až do soumraku jít, kde konec bydlí mých sil.
Pak do náruče bys mě, Lásko, vzal.

V jarní bystřině si nohy smáčet,
co chvíli se s Tebou smát
a vědět, že v Tvém srdci pro mne kousek místa zbyl.
Tím snem spolu jít a možná i dál...