U dvou bříz

Dnes stala se mi taková zvláštní věc..

(Jaká? To mi teda pověz.)

Šla jsem se projít můj milý
a na jednom poli rostly dvě břízy.
Já do koruny té jedné vylezla,
a všechny myšlenky o tobě jsem prolezla.

Sice nevím, jak si to dokázal,
ale moje srdce si ke svému jménu přivázal.
Stačí jediná zmínka o tvé osobě,
a mně se rozbuší srdce kvůli tobě.

Říká se, že láska na první pohled
je posledním pohledem rozumu.
Tak mi tedy odpověz,
proč pořád sedím v té koruně stromu?

Dává mi pocit, že nejsem sama,
teď čteš si tyto řádky a já se chvěji nadějí,
že zachovám si titul "dáma"
a tvoje odpověď mě nezkolí...

Poslední dobou chovala jsem se hrubě,
měla jsem pocit, že se semnou něco děje,
asi lhala jsem i sobě,
ale už vím odkud vítr věje.

Nespokojím se s titulem kamarádka..
Tohle není nic! Tohle není láska!