Past

Úsměv se ti neztratil,
spíš z očí přešel na rty
a osud my teď na pár chvil,
odhalil tvý karty.
Chytil si mě do pasti,
kterou skryl si v kráse
a až na kraji propasti,
všimla sem si zdá se,
že zavřel si mě až moc lehce
mezi čtyři stěny,
dílem silou, dílem křehce
dusils v sobě steny.
Steny tvojí duše tmavý,
co křičela tiše,
že jednou se i peří paví
změní v nudný klišé.