Pomoz mi létat

I.
S nocí každou,
tvou tvář zřím.
To stane se vraždou,
já to vím.

Tvůj hlas mne bolí
a bodá jako nůž.
Jsem dáma co se holí,
ale nikde muž.

Na korábu snů,
utíkám pryč.
Do říše vysněných dnů,
kde nemám v srdci chtíč.

Příteli ze starých časů,
v mém srdci bloudí žal.
Nepoznáš mě ani podle vlasů,
to život TADY vzal.

Srdce zkouší temná nevěsta,
hlubší než-li smrt.
Jmenuje se Samota Celesta,
vyhaslý starý krb.

Myšlenky patří jen tobě,
dívám se na noční nebesa.
Otec můj otáčí se v hrobě,
když čekám na bratra u lesa.

Na hvězdy se dívám
a ptám se sama sebe,
co v sobě vídám
a odkud se vzalo hvězdnaté nebe?

Krása je všude
i v krvi na zemi.
Že stále tam bude,
v noci zdá se mi.

Jsou to tvé oči rudé,
ztrácím se v nich.
Jsem jako kotě chudé,
o které se stará mnich.

Trápí mne tvůj hlas,
pohled dobře známý.
To co bylo v nás
i mezi námi.

Trápíš mysl křehkou,
miluji tvoje rety.
Zdá se to věcí lehkou,
spojí se dva světy?

Šašek na stěně,
z loutkového divadla.
Smutně zapěje,
jak padající kyvadla.

Smysl z mých slov,
vytratil se v dál.
Stále mne lov,
srdce smi vzal.

II.
Jako anděl,
snesl jses do srdce mého.
Snad jsi to chtěl
a neudělat nic zlého.

Jako rozverné dítě,
hraješ si s mými city.
Jaké by bylo mít tě?
Tvé oči jsou do mého srdce vryty.

Temný pane,
podléhám tvému šarmu.
Co má se stát ať se stane,
pozměním svou karmu.

Jemná je tvoje tvář,
kouzelný se zdá tvůj hlas.
Jsi pro mne temná zář,
nedostupná zahrada krás.

Panenko tajemnství plná,
co všechno znáš?
Řítím se jako vlna,
k zemi mne sraž!

Srdce mi dáváš,
v nejistotě se topím.
Z dálky na mne máváš
a já se dívám zrakem sovím.

Napřáhneš ruku,
chceš na mne sáhnout.
Pojď dál kluku,
stačí jen máchnout.

Máchni křídlem,
vzlétni ke hvězdám.
Staň se mým sídlem,
lásku ti odevzdám.

Polibek jediný,
na tvé rty dát.
Z lásky tak nevinný,
to smým si jen přát.

Stará žena,
v mladém těle.
Naše jména,
rozletí se směle.