Vzpomínka na serenádu

Já pod balkónem tvým teď serenádu zpívám,
večerem kouzelným se nese píseň má.
Já sentimentální snad někdy příliš bývám,
však za to můžeš ty, má lásko jediná!

Můj nápěv toužebný jen loutna doprovází,
jsem pod balkónem tvým, nad hlavou hvězdy mám.
ty jsi to jediné, co ke štěstí mi schází,
bez tebe se tu však cítím tak strašně sám!

Teď marně ve strunách prsty rozechvělými
já hledám nejhezčí akordy které znám,
navzdory tomu snad dále za okny tvými
vládne jen ticho s tmou a já jsem stále sám...
........................................................

P.S.
Tohle je můj hříšek z mládí,
jenž se mi teď vybavil,
v čase, který rychle pádí,
chvíli jsem se zastavil,
vzpomněl na svět romantický,
chvěl se touhy ozvěnou,
dopadlo to jako vždycky,
nebyla též nikdy mou!

Paměť má si něžně hýčká
ty vzpomínky ukryté,
jak se asi má, kočička,
předmět tajné touhy mé?
Bylas krásná jako nebe,
v očích mých převzácný skvost,
nevím, kdo pak získal tebe,
byl-li na tě hodný dost...

Já chtěl modré z nebe snésti,
srdce složit k nohám tvým,
jiný snad měl více štěstí
s pozemským svým bohatstvím...
Kdo se jen tak toulá světem,
hlavu nosí v oblacích,
nesetká se nikdy s květem,
jenž by naň svou vůni dých!

Capricornus 1