Vzpomínky

Teď vrací se mi vzpomínky, které jsou za mnou
jako sníh roztátý pořád za mnou jdou.
Musím myslet na léto, na tábor, tak co se vlastně stalo
ne nebylo to málo teď štěstí mi to vzalo..

Ten den si vybavuji pořád stejně krásně,
přijela jsem za tebou slunce svítilo jasně.
Bylo to super já měla jsem štěstí,
tak proč jsem tu teď sama na předměstí..

Vzal jsi mi velkou půlku mého srdce
a já si teď musím dávat před obličej ruce.
Utírat si slzy a dělat že to nebolí
připadám si hrozně, jak v nejhlubším údolí.

Volám na tebe, však ty pomalu mizíš
brečím stále víc, ale ty to nevidíš.
Dej mi aspoň naději, aspoň malou šanci
připadám si tak zbytečná jako zrnko v ranci.

Asi nestačí říct jen pár krásných vět
abych vrátila naši lásku zpět…