Východisko

Osud můj snad sudičky
dávno splétat přestaly,
vládnou mu teď bludičky,
zlé časy mi nastaly.

Velká láska též mě opustila,
ó, šťastná moje hvězdo,
proč si tohle dopustila,
teď už nejsem nikdo.

Odcházi mi v širou dál,
v mysli mé to setkání,
když tenkrát vítr silně vál,
já dal jí hlavu do dlaní.

Teď sám tu stojím zas,
co dál jen činit mám
a v hlavě pouze její hlas,
v sázku život pokládám.

Bez ní život bezcenný
ostrý je jak břitva,
rozum můj je zastřený,
kéž by byla mrtva.

Ach, slov svých vlastních hrozím se
a už brzy, brzičko
co je onen svět, já dozvím se,
zbývá už tak maličko.

Nůž s nabroušenou čepelí,
teď přítelem mi buď
a bludičky se tetelí,
však bože, ty mě suď!