Touha aneb Co prožívám...:)

Když pohlédnu do tvé tváře,
tuším ztrátu své svatozáře.
Mým snem je žíti na nedobytném hradě,
celé dny se procházeti v rozkvetlé zahradě.

Smutnou hudbu teď poslouchám,
sama do ticha jen promlouvám.
Když se však na tebe podívám,
obrovské love story prožívám.

Tvé jméno si neustále šeptám
těším se, až se s tebou opět setkám.
Chtěla bych tě něžně objímat,
u toho vůni těla tvého vnímat.

Teď v pohodlném křesle sedím,
na západ slunce hledím.
Tak už mi svou touhu dej
a už nic při tom neříkej.

Často říkáš: "Nezbývá mi už čas
a tak si mě prosím važ."
Tato skutečnost pro mě víc a víc pravdivá jest,
má duše i srdce to bude muset snést...