Pronásledování

Jdu stejnou cestou jako včera
ale dnes se cítím trochu nejistě
Kolem žádnou změnu neshledávám
jen z mého výrazu jsou všichni zmatení

Je to strach, obava nebo jenom změna počasí
Vím, všechno je to ve mně
Všechno skrývám uvnitř ve svém nitru
Ale proč? Proč se tohle děje?

Začínám se opravdu moc bát
tenhle pocit vůbec neznám
Nevím, co mám čekat od dalšího kroku
Jestli vzestup nebo pád?

Už mi někdo dýchá za záda
rozpláču se a asi uteču
Zrychluji tempo, ze strachu pospíchám
Kdy už tahle cesta skončí?

Kdy už bude konec toho utrpení?
Celá se chvěju a srdce mi buší
Co mám dělat s mojí hříšnou duší…
…ale tohle není svědomí

Je to něco víc
Nemůžu se pohnout
přesto spěchám stále dál
A už je to tady, otočím se…

…Za mnou nikdo nestojí
Prázdný chodník, jen já s vystrašeným výrazem
Vcházím do otevřených dveří malého obchůdku
který nejspíš brzo s prázdnýma rukama opustím

Celá vyklepaná vycházím zase ven
V tom se zarazím a uvidím Tě
Otvírám ústa, že Tě pozdravím
Ale brzy si to rozmýšlím

Sklopím oči a přecházím na druhou stranu
Neodcházím klidně, opět vyděšeně utíkám
Vyrážím další dveře a vkládám svou uplakanou tvář do dlaní
Zůstávám stát, odtud mě už dneska nikdo nedostane…