NOTAŘKA

Podej mi pisátko a kousek listu,
napíši naň příběh stromu a listu.
Dovol mi usednout k nástroji mému,
ke klavíru ušlechtilému.

Dotyky prstů zní velice zvolna
jakoby úzkost, bázeň,
strach z neznáma.
Výlety do hlubin,
do prázdna.

Stesk, osamění, vzdor,
jak něžně se vzduchem nesou,
jako malý dětský chor,
jako neškodný netvor.

V hlubinách duše čerpám sílu,
nacházím inspirativní žílu.
List ze stromu padá dolů.
Co jediné v mysli zbyde?
Pár akordů, soubor tonů...