Úděl

Stiskla mu ruku, zavřela oči
Myslela, že srdce se jí rozskočí
Usmál se, setřel ty hořké slzy
Byl přece jen z městské lůzy

Tito lidé nemohou, nesmějí milovat
Nikdy by neměli vyslovit: Mám tě rád
Proto dívka pláče nad smrtí svého srdce
Políbil ji na čelo, stiskl zkřehlé ruce

Milovala, stihl ji trest
Nyní musí projít skrz ohnivý křest
Je to pravda, prostý fakt
Její bohatá rodina uzavřela výhodný pakt

Objala ho, naposledy se k němu tiskla
V očích se mu slza zaleskla
Musí ji pustit, nechat ji jít
Už nemůže o životě s ní snít

Sny se rozplynou, jak na jaře sníh
Už nikdy neuslyší její hřejivý smích
Bolela ho představa dalšího žití
Nyní mu jeho život již slunce neprosvítí

V dáli zazněly svatební zvony
Jejich zvuk mísil se s tklivými flétny tóny
Mladého muže našli v řece za svítání
Kněz udělil mu poslední pomazání

Nemohl bez ní žít, raději zemřel
Ukázal jí lásku, splnil svůj úděl
Na hrobě objevily se bílé lilie
Jeho dívka - žena je svými slzami zalije