Říší snů

S potemnělou myslí cestou smutku
vstupuji do říše snů
i když toliko ještě zbývá dnů
a na hodinách jakoby zastavil se čas
já v dáli slyším ten známý hlas
Nedržte mě prosím,
musím...
musím za ním jít

V žáru paprsků slunečních
které propichují mraky
jak kužele světel
kde v mlze svítí náklaďáky
cestou známou sem se vydal
na úkor všem svým strachům
postavit se i těm nejstrašnějším drakům
za tebou má lásko mířím cestou snů

Kdo tam bude první na tom kopci?
Kdo rozsvítí tu první lampičku?
Tam na hoře vysoko,
tam na tom našem kopečku
kde tolikrát jsme počítali každou hvězdičku?

Kdo tam bude první...?

Poběžím tam každý den
i když bude pršet,
i když bude bouřit,
i když srdce mé se bude soužit
poběžím znova a znova prožívat ten náš přenádherný sen

Tak kdo tam bude první...?