Kniha osudu

V knize osudu dáno,
co dál mne čeká,
na posledním listu psáno,
láska je jako řeka.

Stavím hráz kolem sebe,
vzývám víly vodní,
hledím do jasného nebe,
chytám proudy spodní.

Nabírám jí do dlaní,
na rtech píseň,
však nevrátí mi mládí,
zbude jen tíseň.

Snad pár kapek,
na prsty zachytím,
v duši je zmatek,
proč tebe nevidím.

Nebe a zem jedno jsou,
když v dáli se blýská,
nová jitra již nejsou,
jen po tobě se stýská.