Házená

Házím za hlavu
všechny lásky
včerejší dnešní moje cizí
/a do vlasů
slunce kreslí mi tajný znaky/

nezávidím vlaštovkám
já létám taky
na lehký duši bez tržnejch ran
/to znám, tenhle pocit beztíže/

a jediné potíže...
abych třeba neuletěla
nevznesla se do oblak
mně to půjde,
já jen tak,
zbavena tajnejch přání
nečekám
nečekám na svítání
i v noci pískám svoje písně
o hloupém, lehkém rýmu...

Hodila jsem za hlavu,
všechny lásky
starý, nový, půjčený i modrý
....

a tak mne teď místo v hlavě
tíží za hlavou.