Měla jsem všechno

Měla jsem všechno, co jsem kdy chtěla.
Pocit, že to nikdy neskončí cítila jsem zas a znova.

Ovšem člověk je tvor,
pro kterého slovo chyba není cizí.
Ač nerada si připouštím, že i já jsem ten, co se mýlí.

Proč jsem ten den potkala jeho a na všechno to krásné
bez výčitek hned tak lehce zapomněla?

On je bílá, co kouzlo v sobě skrývá,
a jeho moc si nevybírá
čí láska díky němu zmírá.
Kouzlo není fajn,
ti, co ho vlastní jej lehce zneužívají,
na bezbranné dívky používají.
Ony se pak zmýlí,
a dotyčného políbí.

Pokud nejste hloupí je vám jasné,
jak tohle všechno končí.

I přesto, že jsem Tě milovala
tohle všechno jsem dokázala,
nechtěla jsem, avšak zlo napáchala.
Jediné co mi zbývá je vyslovit to všem známé souvětí.
A jak zní? No přece:
„Miluji Tě, lásko má, nic víc a nic míň.
Snad i Ty mě jednou pochopíš
a za pravdu mi dáš.
Zjistíš, že tohle bylo to nejlepší,
co pro tebe jsem mohla udělat.
Což se asi nestane, ale snít je krásná věc
a já se prostě nezměním.“

Teď tu sedím sama, na místě,
kde byly jsme vždy jen my dva,
stále jen přemýšlím, jak zapomenout na Tebe se dá.