Za severní horou

Za severní horou,
údolí s bílou mlhou,
tam,kde naděje nebývá,
v něm ztracena přebývá.
Paní se jménem mlhy,
kol pasu bílé stuhy,
ve vlasech květy malé,
snad kopretinou zvané.

Přijdu cestou jižní,
sám a zmožen žízní,
na nebi černá mračna,
co po duši jsou lačná.
Elfí dávnou moc,
vzývám na pomoc,
andělů křídel šum,
i všechen jejich um.

Bych pozastavil čas,
co plyne kolem nás,
pro poslední den,
po něm už jen sen.
Ten sen než přijde,
slunko za horu zajde,
jen spatřit tvář její,
byť třeba to neví.
Večernici sundat z nebe,
paní má,jen pro tebe,
v dlaně ti jí dát,
by mohla,tě stále hřát.