Budu navždy s tebou, mé prosté, něžné M

Mlč a jen poslouchej, co ti říkám.
Seď, prosím neutíkej, ještě není konec.
Vyslechni má slova a nářky – vyznání jedné ubohé lhářky.
Vyslovuji vše, co nechceš slyšet.
Pravdu nebo lež, kterou variantu si vybereš?

Nechci tvrdit, že jsem bez viny,
já i ty, oba máme své chyby.
Když se ale nevzdám, vyhraju.
Protože víra a touha je nepřemožitelná.

Prý jsem snílek, který realistický nadhled nemá.
Ale jsem mnohem víc, než jen snílek,
který touží po smilování,
po prostém lidském milování.
Když ne na věky, tak alespoň na chvíli.

Pohlédnu ti do očí, které přede mnou chtějí
utéct a řeknu: „ Miluji tě, ale s tebou nejsem tím,
čím chci být – nejsem nepřemožitelná…“

Můžeš říkat co chceš:
Můžeš lhát a tvrdit, žes mě přestal milovat.
A i když máš nutkání za pravdu mé srdce
na milion kousků roztrhat, nedělej to,
mohl bys litovat!

Vždyť jsi mi nechtěl ublížit…
Jen jsi nebyl schopen milovat tak,
jak jsem chtěla já.
Nemusí tě svědomí tížit,
nemám ti to za zlé.
Naučils mě mnohé:
Jak lépe žít a jak být ta nepřemožitelná,
ale zároveň tak lehce zranitelná.

Odkryla jsem se ti,
odevzdala jsem se ti.
Ale teď sbohem,
mé prosté M šeptající
mám tě rád.
Sbohem má lásko,
můj živote bez milosrdnosti…

Budu s tebou navěky, mé něžné, obyčejné M….