Ukradená chvíle

Nech zhasnuté světlo,
zapal jenom svíci,
však opatrně, potichu,
ať nevzbudíme spící.

Ať nikdo z nich netuší,
kdo jsi a co jsme společně,
tak mě líbej já chci cítit,
že dnes nežijem zbytečně.

Snad nebyla to skutečnost
jen ukradená chvíle
a já už budu na věčnost
vidět černobíle.

Bíle tvoje tělo,
černě stíny v nás,
že poslední sbohem
zlomilo mi vaz.

Nevinnost je pryč,
však rozplynout se v tobě
…nemohu…
…a přesto křič,
že kvůli téhle době
my nesmíme být spolu…