Okno tvého přání

Až jednou někdo zaklepe
na dveře tvých snů,
zkus utéct až za hranice
obyčejných všedních dnů.
Až jednou někdo zaklepe
na okna tvých přání,
nenech se prosit
a odpověz bez váhání.

Odpověz, že chceš lásku,
že stále ptáš se na otázku,
proč co stalo se,
muselo se stát,
dřív než ledy zmrzly,
už začaly tát.
Proč co nechceš děje se,
proč vítr všechno odnese,
proč zůstane jen
nekonečné strádání,
tak pootevři okno
a vyslov další přání.

Řekni, že chceš se smát
a chceš vědět,
proč co stalo se,
muselo se stát.
Řekni, že chceš štěstí
a taky štěstí
každému přát,
ale proč někdo ti věnuje,
co ty nemůžeš mu dát.

Přemýšlej, co dál si přeješ,
a okno otevři dokořán,
přání v pořadí už třetí
a čas náhle jinak letí,
neuhlídáš ho,
jsi jen malý pán.
Prozraď po čem toužíš
neznámému za oknem,
i hvězdy po obloze krouží,
dívej se ven.
Až objeví se mezi nimi
jasná kometa,
své další přání
vykřič do světa.

Pak sejdi dolů
a vezmi za kliku u dveří,
se svými protivníky
chceš uzavřít příměří.
Dveře otevřou se
a co vidíš,
jediný člověk
ze tří lidí...

Přišel a zaklepal
na dveře tvých snů,
snad unese tě až
za hranice všedních dnů.
Přišel a zaklepal
na okno tvého jediného přání:
neznámá touha, která
přijde bez varování...