Herbář

Nestarej se o mně,
hleď si sebe sama,
jsi firma známá,
krása netvoří tě skromně.
Jsi pro mně plevel,
jedna tráva planá.

Vpadla jsi mi do zraku,
jak semeno pampelišky,
dívám se na tebe z výšky,
od rána do soumraku
se tě snažím číst
jak herbář či jiné knížky.

Blaho je tvá květena,
ráda hladíš mně po tváři.
..ach, jak mně se daří..
Jsi růží, když se červenáš,
obejmi mne tvou krásou,
než přijde dlouhé stáří.

Trny vidím místo květu
nebyla to ani doba vleklá,
rázem byla tvá duše vzteklá.
..snad byl to poslední ze střetů..
ale zády ses ke mně otočila a
"Nemiluju tě!" jsi mi řekla.

Vím, byl jsem zlý, a nevím proč.
I když, ty nebyla jsi lepší,
radši bych si tě nevšim
láska je jak kolotoč,
zbylou bolest ani ty,
Smetánko, nevýlečíš.

Jsi cizím jazykem psaná,
krása s duší ďábla,
co po oběti hrábla,
jsi plevel - tráva nepoznaná.
Sen nezávratně končí,
já, přeji si abys zvadla.