Je konec...

Slunce nevyjde už
lásku nám mrak halí.
Jak spolu žít můžete
všichni se nás ptají.

Hovory naše znají
jenom krutá slova.
Hladit jsme zapomněli
hádáme se znova a znova.

Střídavě si vracíme
od bytu společný klíč.
Jedno přání máme
ten druhý aby šel pryč.

Kde ztratila jsi smích
kdo lesk z očí ti vzal?
Chybička vloudila se
já bral míň než dal.

Tam kam ty šel jsem rád
však sbohem mi teď dáváš.
Co chtěla jsi, pro tebe jsem vzal
tak proč účty mi skládáš?

Jen pár slov
pár slov ti chci říct
co pravdou tě spálí.
Ale neposloucháš mě víc
pohled upřený v dáli…