Láska naruby

Láska naruby

Laní krásnou v tvých představách,
kdy čas o polednách se zastavil,
dříve než zhynula na márách,
padlý anděl pravdu ti vyjevil.

Láska nočním větrem skučícím,
v davu bezprizorních tančící,
nástrojem antikristovým mučícím,
pod tisícími ranami se svíjící.
Němými rty smrtihlava slovo křičící,
sekyrou zaťatou uprostřed čela,
jazykem vyrvaným líže oči plačící,
slizkou kuklu v motýla nezměnila.

Nejstarším žoldákem legie zkázy,
s králem nevidomých obcující,
v jedovatém oblaku nákazy,
na tělech malomocných se živící.
Vrahem zákeřným do očí hledíc,
pod maskou anděla nevinou,
tvář znetvořená se šklebíc,
bere svou daň povinou.

Zas v ní věříš a jen doufáš,
že křídla ti dá, života krásu,
celý srdce zjizvený jí dáš,
nechceš nic,než jeho spásu.