Anděl

Když kolem šla,
vlasy jí vlály
a v jejich očích
plamínky plály.

A ta její ústa,
když promlouvala,
slova z nich
se krásně poslouchala.

Ta její hebká tvář,
nad hlavou svatozář.
To snad anděl jest,
jenž rohzodl se
na zem snést.

Já sám nevím,
zda je to jen klam,
nebo se mi to nezdá
a já pravdu mám.

Ve vzpomínkách mých
zůstane snad na vždy
A i kdybych chtěl,
tak nezabvím se jich.