Čistá provokace

Proč mi to děláš?
Proč mě takhle trápíš?
Proč jinou si do náruče vábíš?
Co jsem uděla špatně?
Nevzpomínám si na nic ani matně.

Nejsi z těch, kteří si všimnou každý holky,
nezajímáš se jen tak o cizí slečny,
tak proč tahle, s tebou je to fakt příběh věčný.
Já to tak, ale nechci,
prostě nechci.

Tohle mě vážně bolí,
na kolena mě tohle jednoduše skolí.
Vůbec to nechápu, hlava mi to prostě nebere,
hlavně si nemysli, že si to každej přebere!
Je mi to líto, jsem z toho smutná.
To si chtěl vědět,
jak mi bolest chutná?

Nebo já vážně nevím,
nedokážu si to rozumně vysvětlit,
snažím se tuhle temnou situaci zesvětlit,
ale nejde to,
zůstává stále stejně černá,
jako nehasnoucí myšlenka věrná.
A já se propádám hloub a hloub,
přestává ve mě téct ten zářivej proud.
Proud myšlenek a přání,
co zdají se mi momentálně jen jako hrozné oklamání.
Zkrátka jedno velké zklamání,
co mi jen a jen chmurné nálady nahání,
a já nejsem z těch, kteří to přehání....... !!!