Sonety

Sonetu všedního stesku
Ti posílám do ranního rozbřesku.
Sonetu vysílám do oblak,
byť na srdci cítím větší tlak.
Sonetu na měsíc,
doufajíc, že se ke mně vrátíš.
Vdechuji sonety bolesti mezi souhvězdí,
hledajíc hranice mezi pozemským životem a bílou zdí.
Sonety jedné nešťastné lásky
veze špinavý vlak.
Sonety prostého citu,
křičí, byť šeptají: „ Lásko moje, jsi tu?“