Endogenní deprese

Jen černobílá fotka
ještě cítí záchvěv její
když tmy se zlehka dotkla
v čase zpět…

Dnes vzpomínky se smějí
barvě do tváře
a do strachu všech
těch myslí, pocitů a čar,
které krouží kolem těla
vykreslujíc zlatý kruh

Když oči potemní a zešednou
pro záblesk světla..
prodala by svět,
byť by jenom jednou
směl zas podvádět
své vědomí že není sám.

Ukrást prototyp těch krásných řádků minulých
i jejich něžnou melodii..
Což to se dělá?
Po nocích seskládat je v parodii
malých obrázků..
dřív než by sama měla říci ne.